Narovinu se Vám teď přiznám, že tohle je moje oblíbené téma a podle mě velice klíčové. Proč si myslím, že je klíčové? Přijde mi totiž, že lidé se snaží tuto část rozvoje a poznání tak nějak přeskočit. Není divu, vždyť právě v této části se postavíme těm strachům a obavám. Právě tady budeme hledat odpovědi a každou otázkou budeme mířit do větší a větší hloubky. Objevíme tam takových věcí a souvislostí, o kterých jsme kolikrát ani netušili. Teď přichází ta chvíle, kdy děláme ten krok mimo komfortní zónu. Díváme se do toho zrcadla, kde se s každou otázkou náš odraz mění. Připomíná to příběh Doriana Graye. To je velmi výstižný příklad. Tak dlouho vytěsňujeme a opomíjíme věci, že podívat se pak pravdě do očí, není lehké, mnohdy ani příjemné. Mějte pořád na paměti, že tím procházíte proto, co přijde potom.

            Lidé v dnešní době často žijí v domnění, že vědí, co chtějí. Hlavně také v tom, že až to získají, tak to všechno změní, najednou bude skvěle. Lusknutím prstu šťastný život. Změní se to vše samo bez toho, aby proto něco dělali. Mám tady další tajemství. To se nestane. Krásně se tohle demonstruje na příkladu vztahů. Hledáte svoji drahou polovičku a vším co děláte dáváte najevo, že to tak je. Nikdo nepřichází nebo to nikdy dlouho nevydrží. Odpovědi na otázku, proč to tak je, většinou začínají: „Ten člověk byl takový…”, “Ti lidé jsou divní…“  atd. Nedostatek vlastní sebereflexe a neotočením pozornosti k sobě sama je častou brzdou v těchto věcech. Vždy začínejme u sebe. Pokud chceme něco hodnotit nebo rozebrat, začínejme u sebe. Proč je důležité začínat u sebe? Jednoduše proto, že to proč, jak a co děláme my sami, jsme schopni rozklíčovat a změnit nejrychleji. Ne čekat na to, že někdo přijde a změní nás. Někdo druhý nás může ke změně inspirovat nebo třeba i přinutit, ale změnu jako takovou, musíme provést my sami.

            Vrátím-li si k tomu příkladu vztahu tak, jak by mohlo vypadat zamyšlení v situaci, kdy nikdo nepřichází nebo nic nevydrží. Naprosto teď chápu, že se Vám tato část nebude číst snadno.  Vím to z vlastní zkušenosti, kdy ještě před pár lety moje ego těžko snášelo, že taky mohu dělat něco špatně, že moje rozhodnutí nemusí být vždy správná. Vždyť já se přece znám. Spoiler. Neznal jsem se vůbec. Zjistil jsem, že se snažím žít tak, abych splynul a byl přijímán okolím a vytěsňoval jsem, že mi v tom není dobře. Někdo se zeptal, jak se mám a já se měl pořád přece super, ale byla to lež, uvnitř jsem věděl, že tohle není pocit, který chci mít ze života. Teď ta hlavní myšlenka, kterou bychom si v takových chvílích měli sebekriticky říct je: “Nemohu tím problémem být já?”  Pokud se odvážíme k odpovědi „ano“, tak máme první těžký krok a prozření za sebou.

            To, že jsme si teď přiznali, že nějaká vina může být na naší straně je skvělá zpráva, ale co teď? Teď přijde na řadu právě to kladení si správných otázek sama sobě. Situace sama o sobě jich mnoho bude vyvolávat zcela automaticky.

Proč je to má vina?

Co na mě může být špatně?

Na jaké mé vlastnosti mě okolí nejčastěji upozorňuje?

Které kritizuje a které chválí?

Které z těch vlastností mít chci a které ne?

Mám rád sám sebe?

Mám rád to, kým jsem?

Cítím se sám se sebou dobře?

Jsem připravený na vážný vztah?

Přetvařuji se?

Mám v životě čas na partnera?

Jak se sám k sobě chovám?

Tohle je jen krátký výčet otázek, jakým směrem bychom mohli nad tím tématem přemýšlet. Pokládáním si podobných otázek dochází k sebepoznávání, kvůli kterému tuto knížku čtete. Začnou Vám docházet souvislosti, proč některé věci děláte, proč se nějak chováte a projevujete. Co za programy v sobě jste si přinesli z rodiny, školy a svého okolí. Co formovalo Váš pohled na svět, Vaše názory. Vše, co je kolem, nás nějakým způsobem ovlivňuje a formuje. My nemusíme vědět, jak se to děje. Stačí nám, když se na sebe podíváme a zhodnotíme co se nám líbí a co ne. Poté se pustíme do hledání způsobů jak to změnit. Důležitá věc, kterou raději zopakuji. Zhodnotíme, co se líbí a nelíbí nám a proč tomu tak je. Nezhodnocujeme to, jak se líbíme okolí a jaké by nás chtělo mít. Jde tady o nás, abychom jsme měli rádi sami sebe a věděli, jací jsme. Příklad ze života. Mně od malička bylo vytýkáno, že jsem drzý a nevhodně upřímný, řekněme, k „autoritám“. Jenže to byly vlastnosti, kterých jsem si na sobě cenil a cením si je dodnes a také jsou mi dodnes vytýkány. Lidé si na to buď zvyknou a časem to dokonce na mně začnou oceňovat, protože vždy ví, na čem jsou nebo to neunesou a prostě z mého života odejdou, zaškatulkují si mě někam ve své hlavě, vytvoří si svůj názor a každý jdeme svým životem dál. Proč jsem dal slovo autoritám do uvozovek? Protože jako autority nebyly vnímány mnou, ale okolím, které mi to vytýkalo, mělo názor, že bych je jako autority vnímat měl. Snažím se o upřímnost, ale vždy ji podávat s respektem, ale to je často zaměňováno za aroganci. Snažím se pořád pracovat na komunikačních dovednostech, aby takové věci tak nevyznívaly. Když se to stane, omluvím se a pokusím se vysvětlit znovu, aby nedošlo k nedorozumění. Pokud se stane, že někoho respektovat nechci, prostě odejdu nebo mlčím. Co se týká toho vnímání autorit, tak vnímám přirozenou autoritu a lidi, které si ji zaslouží tím, co dokázali, ne tím, co dostali (například funkce v práci). Nemám třeba k lidem úctu z pohledu věku, ale z pohledu toho, co dokázali. Vnímám, že hodně lidí s tímhle tvrzením moc nesouzní. V dětství jsme to asi slýchali všichni, co si smíme a nesmíme dovolit k člověku kvůli jeho věku, ale když si něco on dovolil k nám, bylo to v pořádku, alespoň podle těch autorit, co nám vytýkaly naše chování.

Hlavní myšlenka, co jsem tímto chtěl sdělit je, že můžeme mít vlastnosti, které máme rádi a ostatním se nelíbí, ale to je jejich boj. Pak můžeme mít vlastnosti které se nám nelíbí, ale ostatním se líbí a samozřejmě nejsou nadšení z toho, že se těch vlastností zbavíme. Třetí možnost je, že z nějakého důvodu máme vlastnosti, které se nelíbí nám, ani okolí a tak na nich zapracujeme, abychom to změnili.

Velmi důležitou věcí spojenou s otázkami, které si pokládáme, je nelhat si u odpovědí. Nelžete sami sobě, nezkrášlujte si pravdu, ale ani naopak nezveličujte věci a podobně. Čím upřímnější k sobě budete, tím lépe se budete poznávat. Mějte na paměti, že jsou to všechno činy, které děláte pro sebe a každé zalhání nebo záměrné přehlížení některých faktů, se odrazí zase jen a jen na Vás.

            Jak to udělat, abychom to ustáli, dokázali jsme jít do hloubky a poznávali se? Objevovali jsme odpovědi na otázky, které mohou přetočit naše celé vnímání světa. Zpracovávejte věci postupně. Pište si zápisník, aby bylo možné se vždy ke svým myšlenkovým pochodům vrátit. Vždy tak uvidíte, jak jste k závěrům dospěli. Můžete si dokonce kreslit myšlenkové mapy. Je to i kreativní možnost, jak se lépe poznat. Při kreslení myšlenkové mapy vždy vidíte návaznost a souvislosti. Ta část sebe poznávání, o které se doteď bavíme, probíhá nejvíce v naší hlavě a formou zamyšlení se nad co, jak a proč nás ovlivňuje. Teď? Zkusíme něco zábavnějšího.

Shrnutí:

• Pokládej si správné otázky.
• Jdi do hloubky.
• Nelži sám sobě.
• Buď jaký chceš ty, ne jakého tě chtějí ostatní.
• Nevzdávej to se sebou.