Když si myslíme, že všechno zvládneme sami: Iluze soběstačnosti a její následky
„Zvládnu všechno sám, nepotřebuji pomoc, nejsem přece blázen.“ Kolikrát jste slyšeli podobnou větu? Možná jste si ji řekli sami sobě. V dnešní době se často cítíme pod tlakem, že musíme vše zvládat sami, bez pomoci. Požádat o podporu je vnímáno jako slabost, něco, co bychom si neměli dovolit. Jenže je to opravdu tak? Pojďme se na chvíli podívat, co se ve skutečnosti děje, když se snažíme být „silní“.
Zvládání nebo přežívání?
Když se na člověka podíváte zvenčí, může se zdát, že všechno zvládá. Ale co když pod povrchem probíhá jiný příběh? Kouření jedné cigarety za druhou, alkohol večer co večer, neschopnost komunikovat, únava, nespavost a občasné výbuchy emocí. To všechno může být způsob, jak se člověk snaží „zvládat“ svůj stres a problémy. Jenže to nejsou zdravé způsoby, jak se vypořádat s tlakem. Ve skutečnosti jsou to často únikové mechanismy, které nám umožňují přežívat, ale neřeší základní problém. A přiznejme si – je to opravdu zvládání, nebo jen maskování toho, co nás trápí?
Izolace – tenká hranice mezi nezávislostí a osamělostí
Dalším častým projevem „zvládání“ je izolace. Lidé, kteří si říkají, že všechno zvládnou sami, se často od ostatních distancují. Nechtějí své problémy sdílet, protože se bojí, že by tím přiznali slabost. Jenže co se stane, když se uzavřeme do sebe a přestaneme komunikovat s okolím? Problémy se hromadí, tlak narůstá a bez podpory od druhých se situace může zhoršovat.
Izolace může na chvíli vytvořit iluzi klidu, ale dlouhodobě vede k osamělosti a ztrátě vztahů. A co je důležité – komunikace s blízkými může být klíčem k tomu, jak problémy začít řešit.
Tělo nám posílá signály, když něco není v pořádku
Stres a nezpracované emoce nezůstávají jen v naší hlavě. Naše tělo reaguje. Možná to nevidíme hned, ale dlouhodobý stres si vybírá svou daň na našem zdraví. Kouření, přejídání, nespavost – to všechno jsou důsledky, které mají vliv na naše fyzické tělo. Pokud problém ignorujeme a snažíme se ho „zvládat“ nezdravými způsoby, přidáváme si další zátěž.
Můžeme si říkat, že nervy s naším zdravím nemají nic společného, ale věda říká něco jiného. Dlouhodobý stres může přispívat k vážným zdravotním problémům, jako jsou srdeční choroby, cukrovka, vysoký krevní tlak nebo oslabení imunitního systému. A to už je něco, co nelze přehlížet.
Kdy je čas požádat o pomoc?
Požádat o pomoc není selhání. Naopak, je to akt odvahy. Sebereflexe a ochota přiznat si, že potřebujeme podporu, jsou prvními kroky k opravdovému zvládání problémů. Ať už se jedná o terapii, podporu od přátel nebo profesionální poradenství, existují zdravé způsoby, jak se vypořádat s tím, co nás trápí.
Není hanba říci si: „Potřebuji pomoc.“ Naopak, je to začátek opravdové změny.
Zkreslená představa zvládání
Opravdové zvládání není o tom, kolik toho uneseme nebo jak dlouho vydržíme pod tlakem. Je to o tom, jak efektivně se umíme vypořádat se svými emocemi, zpracovat je a najít způsoby, jak se postavit náročným situacím čelem.
Pokud se někdo uchyluje k alkoholu, cigaretám, přejídání nebo se vyhýbá problémům, už to není zvládání. Je to přežívání. Je to způsob, jak maskovat skutečné pocity, které nechtějí přijít na povrch. A čím déle tento cyklus trvá, tím hlouběji se do něj člověk dostává.
Kde začít?
Pokud v tomto popisu poznáváte někoho z vašeho okolí nebo dokonce sami sebe, zamyslete se: Je tohle opravdu zvládání, nebo už jen přežívání? Jak dlouho chcete zůstat v tomto stavu?
Začít můžete jednoduše tím, že si přiznáte, že potřebujete změnu. Že není potřeba zvládnout všechno sám. Že je v pořádku požádat o pomoc a postavit se svým problémům čelem, a to nejen v myšlenkách, ale i v činech.
Požádat o pomoc neznamená vzdát se, znamená to být dost silný na to, abychom začali skutečně řešit to, co nás tíží.